Tento článek byl napsán pro HR kavárnu. 

Dáte si ještě něco?

Článek pro kavárnu píšu kde jinde než v kavárně. Je nová – zvenku září logo mé oblíbené kávové značky. Přicházím, vstupuji, nikým neviděn si sedám, otevírám notebook. Po chvíli se přiklátí pan Kyselý obličej, který mi bez pozdravu položí sugestivní otázku: „Dáte si něco?" Uff, nečekán – nevítán, pomyslím si provinile a opáčím: „Dobrý den, dám si presso a neperlivou vodu. A můžu Vás ještě poprosit o heslo na wifi?" „Jo, já vám ho přinesu." Dostal jsem na lístečku, opisuji: „Eva2012xt36popoLOL". Napotřetí se zadání podařilo. V kavárně trávím necelé dvě hodiny, každých 15 minut vyrušen odzbrojující otázkou „Dáte si ještě něco?". Stůl se mi postupně plnil hrníčky, skleničkami a talířky, jak je pan Kyselý obličej průběžně přinášel – a nevím, proč neodnášel. Při sedmé otázce „Dáte si ještě něco?" jsem odevzdaně požádal o účet. Sbalil jsem si notebook a připravil kartu. „My karty nebereme," dostal jsem dovětek k účtu. V peněžence nic moc. „Koukal jsem se při příchodu na dveře, že tam máte samolepku Visa…" zkusil jsem returnovat. „No jo, pane, ale vy jste se nám sem tak nepozorovaně vplížil, že jsme vám nestačili říct, že nám nefunguje terminál," dostal jsem tvrdou smeč zpět. Co naplat, že mají mou oblíbenou kávu, klimatizaci a silný signál wifi, mě už tam neuvidí. Tahle žádost „o přátelství" se tedy moc nevydařila. 

A co vy, vzpomenete si na poslední setkání, kdy jste byli nadšeni – ze služeb, přístupu, i přidané hodnoty, prostě byl to ZÁŽITEK? A kolika přátelům jste o něm řekli, přímo nebo přes sociální sítě?

Celý článek naleznete na HR kavárně zde.

Dále si přečtěte:

1) You are the first, my last, my everything

2) Stravenky nebo surfování o polední pauze?

3) Představte vaše zaměstnance a nechte je říci proč ve vaší firmě pracují

4) Nábor talentovaných lidí na universitě v Berkeley

5) Jak jsem k sobě hledal markeťáka